Jak mi pouť do Santiaga de Compostela změnila život

„Než jsem vyrazila, všichni mi říkali: „Jsi blázen, nemůžeš jít sama. Co když se ti něco stane?“ A teď, když jsem zpět a kdo mou cestu sledoval, viděl, že se mi stalo dost věcí.  Dokonce jsem si na cestě zlomila kotník. A přesto to považuju za nejúžasnější cestu svého života, na které se mi stala spousta zázraků.

Našla jsem na této cestě sama sebe a směr, kterým se v životě dál vydat.

Přála bych každému, aby zažil něco podobného. Kdo jsem a o čem to mluvím? Jmenuji se Jana Svobodová a jsem úplně normální ženská, která se rozhodla, že bude strůjcem svého života a nebude čekat, až někdy…..

Před pár dny jsem se vrátila ze své několikatýdenní poutní cesty do Santiaga de Compostela a na svém blogu mám několik článků o tom, jak moc mě tato zkušenost lidsky posunula dál. Věřím  totiž, že cestování obohatí každého, ale také o něm koluje spousty bludů a dezinformací a strachů.

Shrnula jsem svoje zážitky a napsala pro Vás, co všechno mi tato cesta dala:

Všechny neustálé testy, které mi cesta připravovala mě naučily trpělivosti, pokoře a vytrvalosti. Na cestě mě prověřoval sám život. Musela jsem se vypořádávat s neočekávanými a neplánovanými problémy. Musela jsem se učit nové a doposud neznámé.

Díky tomu jsem v sobě objevila kuráž. Poznala jsem, jak daleko můžu dojít, co skousnout, v jakých nekomfortních situacích zachovat klid. Zjistila jsem jak hluboko si dokážu sáhnout pro to, co skutečně chci, a kde přesně se nachází hranice, na které je lepší se vzdát. Hlavně jsem si ale vyzkoušela, jak mě všechno tohle baví.

 

Na cestu jsem vyrazila sama. Ale ani chvíli jsem sama nebyla. Neustále jsem potkávala lidi, kteří mě doprovázeli. Kteří byli mým zrcadlem a společníky na pouti. Protože

každá cesta (a obzvlášť ta do zahraničí) v sobě skrývá obrovskou dávku dobrodružství a obohatí každý kousek vaší osobnosti.

Preferuji cestování o samotě, protože nic neprověří moje schopnosti lépe. Cestování je nejlepším způsobem, jak sami sebe najít. Ukazuje, jak lehké je navázat nové vztahy a jak mi může pomoci pouhá náhoda a vlastně jsem na náhody přestala věřit. Začala jsem věřit, že vše se děje z určitého důvodu a že se můžu spolehnout sama na sebe a svou intuici.

Když cestujete, ocitáte se v úplně nových situacích, den plyne pomaleji a většinou nerozumíte jazyku, kterým se kolem Vás mluví. Začnete tedy přikládat mnohem větší význam věcem, které Vás obklopují, protože na nich závisí vaše přežití.

Začínáte se chovat k lidem vstřícněji, protože právě oni Vám mohou pomoci v těžkých situacích a sebemenší přízeň přijmete s velkou radostí a vděčností. A protože všechno kolem je nové, začnete si všímat jen té lepší stránky a život Vás začne těšit.

Existuje i jiný druh komunikace, než je řeč

Než jsem začala cestovat, nebyla jsem schopna mluvit anglicky, přestože jsem se jí dlouhé roky na škole učila. Jakmile jsem se ale v zahraničí ocitla sama, bez možnosti na kohokoliv se obrátit, nezbylo mi nic jiného, než mluvit. Jakkoliv. Blok po čase zmizel a pro mě bylo prioritní, že se domluvím. Nakonec jsem zjistila, že je úplně jedno, jaké časy používám. Že vše patlám dohromady. Že nemám dostatečnou slovní zásobu a neřídím se správnou  gramatikou, co mě několik let učili ve škole a přesto mi druhý rozumí.

Také jsem zjistila, že existuje i jiný druh komunikace. Že často rozumím člověku, který nemluví mou řečí. Že rozumím třeba pouze skrz úsměv nebo pohled do očí.  Že mezi lidmi existuje určitý druh energie, který mnohem lépe zavnímám, pokud si nerozumíme slovy.

Lidé, co cestují, myslí jinak. Znají svět a mají otevřenou mysl

Na svých cestách jsem si vytvořila silná pouta s lidmi z různých koutů světa. Tito lidé mi rozuměli, přestože jsme spolu nemluvili. Lidé, co cestují, myslí jinak. Znají svět a mají otevřenou mysl. Někdy se zdá, že těch přátel a laskavých lidí je v cizí zemi nějak víc. Ale to není cizí zemí, to je srdcem, které se Vám na cestě otevře.

Najednou na cestách vnímám a oceňuju každý projev laskavosti. Každé zpomalení někoho jenom proto, aby mi pomohl se zorientovat, aby mi věnoval chvíli svého času a pozornosti.

Cestování mě neustále překvapuje zjištěním, bez čeho všeho se v životě vlastně obejdu a jak málo k životu vlastně stačí. Kolik na světě existuje různých světů a názorů a hlavně! Kolik je na světě lásky!“

 

Tolik slova Jany. Věřím, že jsou pro vás inspirací a že vám pomůžou pochopit to, co vám cestování do života přináší.

Mějte se krásně a těšte se na další inspirativní články od dalších skvělých lidí!

Aleš

PŘIDEJTE SE K NÁM NA FACEBOOKU A NEUNIKNOU VÁM ZAJÍMAVOSTI A POSTŘEHY Z CEST PO SVĚTĚ I PO ČR

Komentáře

  1. Monika napsal:

    „Ľudia, ktorí cestujú po svete, myslia inak. Poznajú svet a majú otvorenú myseľ.“ To je veľká pravda. 🙂 Krásny článok. 🙂

    • Aleš napsal:

      Moniko, naprosto souhlasím a chci proto k cestování inspirovat co nejvíce lidí. Možná jsem naivní, ale lidi, kteří cestují (a tím nemyslím týdenní dovolenou v turistickém středisku v Egyptě) jsou víc tolerantní, open mind, umí víc naslouchat…….a to je to, co hodně lidem dneska chybí.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *